Výtah na patro minus dva… „Ztráta dítěte nepřebolí, jen se s tím musíte naučit žít.“

„V tu poslední noc na oddělení onkologie, kdy jsme ještě byli spolu na pokoji, se Domi několikrát vzbudila a chtěla, abych si šla k ní lehnout, i když jsem měla postel v její bezprostřední blízkosti. Jakoby tušila, že přijde konec. Pokud bych to tehdy věděla, nosila bych ji na rukou celou noc.“

Lenka Barbieriková (43) byla moje spolužačka na myjavském gymnáziu. Už tehdy chodila s dalším naším spolužákem Andrejem. Sympatický, krásný pár, ostatní jim mohli závidět. Kdo mohl během těch bezstarostných středoškolských časů tušit, s jakou bolestí se jednou budou muset vyrovnávat… Ve věku čtyř let Lence a Andrejovi zemřela na leukémii dcerka Dominika.

Dlouho jsem se odhodlávala Lenku poprosit, jestli by mohla o těžké zkušenosti své rodiny popovídat. Odvahu jsem našla až nyní, více než pět let po Dominičině odchodu. Když jsem jí s malou dušičkou napsala, hned v duchu souhlasila, pak si to však ještě potřebovala promyslet: „Pravdě řečeno, hned jsem si řekla: Jasně, určitě ano, proč ne… Podělím se o svou i když negativní zkušenost. Konečně to chce někdo slyšet a sám si to zeptal… Potom jsem však musela odběhnout do kuchyně, protože mi na sporáku stála večeře. A začala jsem víc o tom přemýšlet, okamžitě se mi vynořily některé vzpomínky, a hned slzy a otázka, jestli se mám jít v tom rýpat. Vzápětí jsem si řekla, že musím… I jiní rodiče ztratili děti a dokázali založit možná organizaci, která nadále pomáhá malým onko pacientům. Nebo jedna maminka napsala knihu o své dcerce. Takže tohle přece zvládnu.“

Dominika během léčby. Foto: archiv Lenky BarbierikovejKdy se u vaší dcerky Dominiky začaly projevovat první zdravotní problémy?
Jednou při běžných kontrolních odběrech krve měla Dominika nižší hodnotu zásobního železa, a tak lékař nařídil přijít o půl roku znovu ke kontrole. Byl začátek prosince a termín kontroly vycházel kolem vánočních svátků, chtěla jsem ji proto raději absolvovat dříve. Jedenáctého prosince 2013, když jsme ji podstoupili, měla Domi právě 22 měsíců. Nepříznivé výsledky krve odhalily, že se něco děje pravděpodobně v kostní dřeni… Avšak kromě toho, že v poslední dny trochu méně jídla, co jsem připisovala prořezávajícím se zubům, jí nic nebylo. Neměla modřiny, nebyla unavená, jen trochu bledá v porovnání s ostatními dětmi v rodině, jak jednou konstatovaly babičky. Ještě ten den odpoledne se uskutečnil převoz do Bratislavy na Kliniku dětské hematologie a onkologie.

Jak potom vypadala diagnostika a léčba Dominičina onemocnění?
Jeli jsme výtahem na patro minus dva. Na chvíli jsem se zamyslela, jak podivné číslování, jako by do podzemí… Hned druhý den ráno byl naplánován odběr kostěné dřeně, zákrok v celkové anestezii. Myslela jsem si, že tohle snad bude to nejhorší, co tam zažijeme. Nebylo… Výsledky ukázaly, že 91 procent kostní dřeně je postiženo. Blasty, zhoubné buňky, které rostou a postupně utlačují normální krvetvorbu… Diagnóza zněla akutní lymfoblastová leukémie.